“Afatické plató”: Mýtus, který brzdí pokrok v terapii

Proč se řeč může zlepšovat i roky po mrtvici?

Řada pacientů i odborníků stále věří, že po 6 až 12 měsících od cévní mozkové příhody (dále jen CMP) už nemá smysl doufat v další zlepšení řeči. Tento zastaralý mýtus ale moderní výzkumy i zkušenosti z praxe jednoznačně vyvracejí. Mozek má schopnost měnit se a učit celý život – pokud mu k tomu dáme příležitost.

Co znamená afatické plató?

Plató neboli z franc. “plateau”, v překladu plošina, představuje v rekonvalescenci po mrtvici fázi, kdy se zdá, že pokroky v zotavování pacienta ustaly.

Obnovení řeči po mrtvici je často charakterizována počátečním rychlým pokrokem a zlepšováním stavu. V této době probíhá „spontánní zotavení“ díky přirozeným regeneračním procesům mozku a neuroplasticitě – schopnosti mozku reorganizovat se a vytvářet nové dráhy. Mnoho pacientů však po této fázi zažívá tzv. „afatické plató“, kdy se pokrok zdá být pomalejší nebo se zdánlivě zastaví.

Názor, že po dosažení “plató” už pacient nedosáhne dalších pokroků, byl rozšířen v 70. a 80. letech, kdy bylo běžné, že po krátké hospitalizaci už pacienti nedostávali další terapii. Jejich pokrok se tak opravdu zpomalil – v těchto případech kvůli nedostatečné intervenci.

Neuroplasticita nemá expiraci

Studie i praxe ale ukazují, že mozek má schopnost se měnit a učit se i roky po mrtvici – jen už ne tak „samovolně“ jako na začátku. Další pokrok vyžaduje cílenou práci, trpělivost a motivaci. Zlepšení je ale možné – a rozhodně má smysl v terapii pokračovat.

Například studie Kiran et al. (2019) ukázala, že i několik let po CMP může mozková aktivita v jazykových oblastech reagovat na intenzivní terapii a vytvářet nové komunikační dráhy.

Jedna z největších metaanalýz zaměřených na afázii (Brady et al., Cochrane Review, 2022) potvrdila, že intenzivní logopedická terapie vede k významnému zlepšení jazykových dovedností, bez ohledu na časový odstup od CMP. Efektivita byla vyšší u terapií, které byly častější, delší a přizpůsobené individuálním potřebám.

Proč se pokrok někdy zpomalí?

Mozek potřebuje čas, opakování a nové podněty – někdy právě v období, kdy se zdánlivě „nic neděje“, dochází k důležitým změnám na úrovni mozkové plasticity, které se projeví až později.

Různé studie ukazují, že přístup k terapii – například změna cvičebního režimu, zahrnutí nových metod, intenzivnější logopedie – může pomoci přivést pacienta k dalším pokrokům. Důležitá je také motivace a psychologická podpora, která může udržet pacienta od frustrace a pomoci uvědomit si, že i malý pokrok je velký úspěch.

Co funguje nejlépe?

1.Individuální přístup: Terapie šitá na míru konkrétním potřebám pacienta má vyšší efekt než „univerzální“ cvičení.

2.Intenzivní trénink: Krátkodobé intenzivní programy (např. 3–5x týdně) mají větší účinek než občasná logopedie.

3.Sociální kontakt: Jazyk se nejlépe obnovuje v kontextu reálné komunikace – zapojení rodiny, komunitních center a skupinové terapie je klíčové.

4.Nové technologie: Virtuální realita, aplikace pro jazykový trénink nebo stimulace mozku (např. transkraniální stimulace) ukazují nadějné výsledky.

Naděje i po letech: příklady z praxe

Zahraniční centra, jako je The Aphasia Center (USA) nebo London Aphasia Centre (UK), uvádějí případy pacientů, kteří udělali zásadní pokrok i 5–10 let po CMP – za předpokladu, že dostali šanci. Například pacientka s těžkou expresivní afázií, která několik let téměř nemluvila, byla po šesti měsících intenzivního tréninku schopna samostatně vyjádřit potřeby, přání i pocity.

„Plató“ není stopka, ale spíše výzva k hledání nových cest.